|
 V
naší rodině se motorky vyskytují již od nepaměti (praděda, děda, otec i já
jsme užívali slasti i strasti jedné stopy), ale protože neměly na růžích
ustláno, vždy se dočasně společné cesty rozešly, aby se později znova
setkaly.
Prvním, typově se opakujícím strojem na těchto rozcestích, byl motocykl
československé výroby JAWA kývačka, což je, vzhledem k její kvalitě a
nadčasovosti, logické. Moje cesta však ke kývačce, respektive obecně v mé
snaze o podmanění si motorového vozidla byla pozvolná a úplný počátek je
spjat s traktorem, ať s hračkou na baterky s elektromotůrkem , či
molotraktorem při vyorávání brambor. Na tyto prvopočátky navázala mnohem
později otcova "číza", která mi v té době připadala dost nezvladatelná(no
jako každé začátky na motorce=plné ruky,plné nohy, vytřeštěné oči,proč se to
ne a ne správně rozjet?), pak už následovalo moje MEDWÍDĚ (kývačka 250,
*61), což byl taky "překladatelský oříšek" , (no a nakonec se přidaly i auta
počínaje Polským fiatem 125 , autoškola : Matýsek, Punťa a třiapůla , no a
pak další Fiátci 126 a 125, stopětasedma, stodvacítka, ... kámošů no a
vrchol „plechovek“ je pro mě momentálně Opel Agila 1.2), protože mělo naopak
řazení než 180 a to se blbě přeučuje, když jezdíte jen pod dohledem otce na
bezpečném místě maximálně na trojku. Brzy na to jsem se znova přeučoval zpět
kvůli motoškole. Papíry jsem dělal zároveň s autem v 18ti ještě postaru,
takže jsem dělal hned na velkou motorku bez starostí s rozšiřováním, ale na
MEDWÍDĚ (12k) by mi stačilo i omezení 25kW. Logicky musím odpovědět otázku,
jaký je důvod, že mi připadla dvaapůla a ne stoosmdesátka? Nejdůležitější
byla vyšší spotřeba čtvrtlitru, což pro každodenní ježdění do práce kejvu
znevýhodňuje. Proto jsem dostal starší, ale postupem času o to srdcovější
mašinu. Bohužel jsem na ní rozeznal jen základní části, a tak jakékoliv
opravování, nad míru základní údržby, bylo nemyslitelné. Díky dobrým
zkušenostem s otcovým známým, osvědčeným po opravování 180ky, jsem ani nebyl
donucen něčemu rozumět, ba naopak mně bylo řečeno, že pokud se v tom budu
vrtat, tak si mám shánět jiného opraváře. Následoval tedy pečlivý styling ve
snaze aspoň něco si na kývačce dělat sám, proto vznikl pracovní název
MEDWÍDĚ lišící se od tuctovek(či veteránů) koncovkami výfuků z pozdějších
typů, děleným sedlem vlastní konstrukce - nyní i se zádovou opěrkou,
hliníkovým nosičem s centrální brašnou, bočními brašnami, hliníkovými
stupačkami a spoustou dalších drobností neustále podléhajících vývoji a
testování ke svojí spokojenosti.
Medwěd
www:
http://medwed.wz.cz/
|